Lunwer@seznam.cz  


Mnozí jej vnímají jako člověka obětavého, dobrosrdečného či usměvavého, jiní v něm zase spatřují člověka, kterému není radno věřit, člověka arogantního a jemuž je lépe se vyhnout.


Kdo je ve skutečnosti Petr Bílek, kterého mnozí zvou Lunwerem?

 Lunwer je jméno pocházející ze složeniny keltských slov, z toho důvodu lze odvozovat, že Lunwer bude mít cosi do činění s Kelty. Pravdou je, že již odmala byl díky svým rodičům seznamován s přírodou a jejími zákony, a proto se nelze divit, že na sklonku dospívání začal hledat hlubší chápání smyslu věcí. Jelikož se v té době jeho rod přesunul z ulic špinavých měst do odlehlé vísky zvané postaru Zlatý Potok,  měl dostatek času poznat a hlavně zažít, co znamená žít v souladu s přírodou. Naučil se, jak krásné a inspirativní může být prožít chvilky osamocení v odlehlé lesní rokli, stejně jako být součástí cyklu přírody. Zde poprvé zakoušel její taje a zaslechl volání svého osudu. Když nazrál jeho čas, dostal se až k věcem okultním a ty ho náhle pohltily se stejnou fascinací, jako tomu bylo u vzrostlých dubů. Skrze další čas se dopracoval až k jádru keltské kultury, nebo spíše k tradicím, které tato kultura nese, a o kterých dodnes pořádá přednášky na školách i v soukromých prostorách. Mezi jeho úspěchy na poli keltské kultury patří cyklus přednášek o keltské kultuře v prostorách Městské knihovny Praha. Bývá často viděn na akcích s keltskou tématikou,ať už ve společnosti jeho přátel z oblasti Living History, či sólově jako prodejce bylinných směsí s tradiční keltskou recepturou, nebo jako lektor wydy - duchovního cvičení odvozované od keltských kořenů.

 

Ovšem keltská kultura je pouze jedním z několika zájmů, kterým Lunwer věnuje svůj čas. Ačkoliv bývá často označován jako druid, on sám spíše o sobě hovoří jako o adeptovi Velkého díla či studentovi hermetických věd. Sám úspěšně provedl několik zákroků skrze hermetickou léčbu, je výrobcem roztodivných lektvarů nevalné chuti i velké síly, stejně jako mastí, jejichž účinek nestačí mnohé překvapovat. V neposlední řadě je pak výrobcem okultních amuletů, kde volí tradiční hebrejské provedení. Ani tarotové karty či horoskopy nejsou pro Lunwera tabu, i když více dává přednost svým baňkám a nerad lidi přesvědčuje na poli filosofie. Volí cestu zkušenosti, a proto si každý může udělat názor na jeho výrobky a služby sám, bez přikrášlení slovy o jeho osobě.

 

Něco z jeho teoretických prací můžete nalézt v knihách Clavicula Salomonis a ISIS milenia - sborník českých esoteriků, další pak na jeho stránkách www.occultus.cz, kde jsou i jeho praktické závěry a výrobky spolu s návody na základní operace.

 

Co říci závěrem? Snad jen, že Lunwer miluje učenost, knihy a přemýšlející lidi…od toho se pak odvíjí jejich reakce na tohoto prapodivného člověka, kterým Lunwer bezesporu je.

Jméno:            Petr Bílek

IČ:                  88128709

Kontakt:          Lunwer@seznam.cz

www.facebook.com/Lunwer

WWW:            http://occultus.cz/

Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Portál věnovaný alchymii, esoterice, hermetismu, keltským tradicím, okultismu.

 

Malá ochutnávka toho, co nyní sepisuji..."Z deníku učně věd okultních"

   Stále jsem nemohl najít motivaci, až jsem vyhlédl do šedivé ulice na pražském Smíchově…Stíny a neumyté silnice, chodníky, tlačenice a netolerance lidí, jdoucí se sklopenou hlavou…také jsem tím mohl být…uvědomuji si, že mne od toho všeho dělí jen sklo, skrze které mohu sledovat jak se lidstvo honí za naplněním svých cílů, nebo se jen ve zklamání z nedostatku sil k takovému naplnění smutně plouží ulicemi.

 

   Mohu a musím poděkovat všem bytostem, bohům a entitám, stejně jako přátelům a v neposlední řadě rodině za to, že človíček žijící první polovinu svého dosavadního života ve smogu města trpícím nezaměstnaností a - stejně jako v románu od Jeana Giona - otravujícím jeho obyvatelům mysl, dostal šanci svou dosavadní druhou polovinu života prožít ve venkovském prostředí „Zlatého potoka" a započít studie v Praze.

 

   Možná i z toho důvodu nejsem teď venku na té ulici, nečekám na taxi, nebo nenakupuji v obchodě s oblečením, či nevysedávám v hospodě Marol…na druhé straně tohoto „magického" skla, které odděluje svět „tam venku", plný spěchu a pomíjivých požitků, leží „moudrost lidstva" - jsem totiž v knihovně. Obklopen regály plných knih se cítím být chráněn proti venkovním konzumním vlivům, stejně jako prstenem Šalamounovým proti sirným výparům démonů. Přesto je ta bariéra tak tenká a její zborcení je jen otázka mého vlastního přesvědčení. Není nic snazšího než vyjít ven, otevřít dveře na opačné straně zaprášené ulice a zahodit tak potenciál, utopit svou sílu v opojení z alkoholu, v životě plném „omezených možností". Je to stejná volba, jako ta, v níž laboruji každé ráno, jestli mám vstát, dát si studenou sprchu, nebo ještě chvilku ležet v teplé posteli…ale to už předbíhám posloupnost k první kapitole této knihy...

První kapitolka - ochutnávka
První kapitola by měla logicky začínat tím prvním krokem. Dosti často se bere jako náš první krok do života prvotní nádech, prvotní křik, ale když se nad tím zamyslím, tak ten prvotní krok začíná už o devět měsíců dříve v myšlence dvou jiných lidí, z mého pohledu také jakýchsi "mágů", kteří se chystají stejně jako rabi Lev[1] stvořit „Golema". Pokud si někdo nyní myslí, že přirovnávám člověka ke Golemovi, tak mne špatně chápe, mluvím o tvůrčím procesu, o práci hmotných - mikrokosmických sil a nehmotných - sil makrokosmických.

 

      Zde tedy nestačí jen uvést v průběh tvořící proces na základě chemie, víry, chtíče, vůle a možností, ale také odhodlání se k činu a schopnosti setrvat v okovech procesu, než je Golem skutečně schopen žít. Zde vidím odlišnosti chápání počátků všeho. První nádech je sice známkou prvotního instinktu dítěte, když opustí lůno opatrovnice, ale není prvotní známkou existence. Stejně tak se v astrálním světě projeví mnohem dříve zapálení svíce, než já vezmu vůbec do rukou sirku. Stejně tak "Bůh" vyslyší prosby svého služebníka dříve, než je tazatel stačí vyslovit…

 

      V čem tedy spočívá kouzlo počátku? Podle mého je to v okamžiku rozhodnutí se něčemu dát skutkovou podstatu, něco přetvořit vlastní silou. Tady navážu na svá slova v předmluvě. Pokud tedy každý čin začíná myšlenkou, je jasné, že naše myšlenky musí řídit činy. Toto není žádná světoborná myšlenka, ale názorná ukázka postupu mého myšlení, tj. nalezení příkladů, které mne ujistí o správnosti či chybě v teoriích. Ale zpět k myšlenkám. Naše myšlenky jsou podřízeny hned několika faktorům, ale jejich zrod stejně jako jejich následné použití má společného jmenovatele, a tím je vůle. Mám-li vůli ráno vstát a uvařit si kávu ještě před svítáním, mohu tak uzřít jev, který mohli sledovat všichni lidé od počátku lidstva, každá civilizace, každé dítě i stařec. Chci tím demonstrovat fakt, že východ slunce je nadnárodnostní, nadnáboženský a nadčasový jev, který nás může přiblížit ke kořenům našeho národa, naší víry, či naší minulosti. Stačí k tomu jen tak málo…mít vůli vstát a shlédnout tento jev.

 

      Dr. Gerard Encausse, znám spíše jako Papus, uvádí často jeden „magický" rituál spojovaný právě s trénováním vůle. Jeho příklad mluví o době, kdy je tělo vyčerpáno na samé dno, kdy psychika člověka je zlomena a nic pro něj nemá smysl, tehdy, kdy má člověk chuť už jen zalehnout do peřin a ponořit se do sladkého zapomnění ve spánku, se má naopak obléci a vyrazit na půl hodiny dlouhou cestu kamkoliv s tím, že ještě ta samá cesta jej čeká zpět. Zdá se to být jako sebetýrání a z jistého hlediska to skutečně je, jenže právě to, že naleznete v sobě tuto vůli „jít", z vás dělá člověka, který zvítězil nad pudy, tělem i myšlenkou (představovanou tisíci logickými argumenty, proč nejít) a to vše svázal svou vůlí. Aby bylo „kouzlo" dokonáno, má se člověk po půl hodině chůze sehnout pro první kámen, který najde a ponechat si jej jako fetiš tohoto osobního rituálu. Tím si zároveň vytvoří „signaturu" této vůle (počinu, skutku, odhodlání) a kdykoliv tento kámen „aktivuje" může dojít stejných výsledků.

      Položím zde poprvé otázku, kterou si budu pokládat celé toto dílo - Je toto magie?

 

      Má odpověď zní ANO.

 

[1] Rabi Jehuda Leva ben Becalel (kol. 1525-1609)

Líbí se vám tento článek?

Docela dobré (2 | 17%)
Za moc to nestojí (1 | 8%)