Hermetická hůl
Jako první ze série článků pojednávajících o okultních nástrojích, které připravuji, jsem si vybral právě zpracování magické hole.
Staré grimoáry a především Clavicula Salomonis nám dávají mnoho rad, jak takovou hůl zhotovit.
Rád bych před započetím své práce obeznámil čtenáře s faktem, že se nedržím jen těchto klasických textů, ale po vzoru Eliphase Léviho a jeho pokračovatele Papuse používám „racio" k uvedení myšlenky v praxi. Může se tak stát, že uvedené praktiky nenaleznete takto komplexně zpracované, neboť je buďto nikdo nezpracoval, či jen opomněl tento proces zapsat. Tato studie by neměla být vnímána jako návod, ale jako klíč k proniknutí k tajemným naukám, neboť meč a hůl jsou takovým okultním prvopočátkem, že nemá cenu se pouštět dále, dokud jimi nejsme plně „vyzbrojeni".
Předem ujišťuji čtenáře, že se nejedná o další přepis takovéto operace, ale o vlastní operaci tak, jak jsem si jí zapsal do své knihy.
Úvod
Jak již bylo napsáno, „Klavikule" nám udávají dostatečné návody na vyrobení hole a meče, kteréžto jsou považovány za Alfu a Omegu celé okultní praxe. Jak zmiňuje MUDr. Gérard Encausse, jenž je znám spíše jako Papus, ve svém díle „Základy praktické magie": Hůl a meč jsou pro mága dva opravdu nepostradatelné nástroje. Všechno ostatní, tedy svítilna, kalich atd., jsou předměty přepychové, které slouží jen ve výjimečných případech.
Žádný z mágů by se neměl pouštět do práce a praxe bez patřičných znalostí, a proto mi dovolte několik teoretických slov úvodem, v nichž se pokusím po vzoru svých mistrů objasnit Vám, k čemu taková hůl a meč mohou sloužit.
Magická hůl jest pro mága nástrojem, který mu pomáhá naznačovat a řídit vyslání své vůle. Z praxe známe několik druhů takovéto hole. Některé kultury a spolky používají výhradně hole celodřevěné, do nichž jsou vyryty patřičné symboly. Dřevo může, ale nemusí mít pro tu danou kulturu svůj význam (může se jednat jen o duté dřevo, tvrdé dřevo či naopak měkké dřevo, do kterého jde lépe rýt) a podle toho se hůl stává buď pouze plochou - jakýmsi pergamenem, nebo kombinací posvátného dřeva doplněnou o symboly.
Dalším, hojně používaným typem hole je hůl z jednoho přírodního materiálu. Kvůli jejich ceně se jedná většinou o válečky z některých nerostů či kovů (viz Planetární korespondence). Takovéto hole mohou být, stejně jako hole dřevěné, doplněny ještě o symboly.
Třetím typem hole, který zde nastíním, je právě mezi znalci okultních věd nejvíce rozšířená tzv. Magnetická hůl. Tento výraz se nevztahuje ani tak na funkci samotného magnetu (magnetitu), ale vychází z okultních teorií tzv. magnetismu - tj. přitahování.
Více o takovémto magnetismu napsal Eliphas Lévi ve svém „Velikém tajemství" a toto téma bude rozvedeno v jiném článku. Právě touto holí se zde budu zabývat a nabídnu čtenářům návod na výrobu takovéhoto předmětu.
Tato hůlka nemá jiný význam než zhušťovat velké množství fluida, který operátor či předměty vyzařují, napomáhat jeho rozkladu a usměrňovat projekci tohoto fluida na jiné místo. Je nosítkem astrální síly zhuštěné operátorem kolem jeho osoby a velmi usnadňuje pokusy. Sama o sobě je však za normálních okolností naprosto bezcenná.
Doplním slovy Papuse: "Proto ti, kdo si představují, že stačí být majitelem magické hůlky, abychom mohli konat magické úkazy, jsou podobni nevědomcům, myslícím, že stačí koupit si pěknou flétnu, abychom dovedli hrát... Je třeba především umět užívat hudební nástroj, a dobrý hudebník vás dovede unést flétnou za čtyři haléře. Stejně i zkušený mág může jako nositele fluidu použít jakoukoliv hůlku utvořenou z izolační hmoty; neboť v tom je celé tajemství."
Takováto hůl existuje z praktických důvodů ve dvou velikostech. Pouze naivní mág, který nikdy neokusil skutečnou praxi, může trvat na teorii, jež hovoří o veliké a mocné berle, o kterou je mág opřen tak, jak nám to ukazují dnešní filmové a literární postavy. Zvláště při práci v oratoriích a laboratoriích mágové nemají příliš prostoru a nebo nechtějí s dvoumetrovou holí manipulovat nad dokonale poskládaným oltářem, který je pro praxi nutný. Proto se takovéto berly vyrábějí i v malých verzích jednoduché hůlky. Zde prosím čtenáře, aby upustili od představ magické hůlky ve stylu Harry Pottera, ale chápali funkci hole ve své skutečné podstatě coby zhušťovatele a usměrňovatele fluida.
Tvar, stejně jako již zmíněná velikost, nehraje roli. V „Klavikulích" je hůl zobrazena jako tenký váleček či dlouhý kužel, který nesmí bý zakončen špičkou, nýbrž musí být vždy tupý.
„Hůlka slouží k působení na astrál, a je tudíž utvořena z prstenů a kovových kusů bez veškerých hrotů."
Ostrost je totiž doménou druhého magického nástroje mágů, kterým je právě meč.
Účelem magického meče je sloužit operátorovi k obraně, a veškerou cenu mu dodává právě hrot, jímž je zakončen. Proto Paracelsus nahradil meč trojzubcem; "Proto starý hřebík zaražený do kusu dřeva může z nouze nahradit nejkrásnější a nejdrahocennější magický meč, jak nám ukazuje historie cidevillského čaroděje."
„Fluidické shluky utvořené spojením nějaké astrální mocnosti, jež tu působí jako duše, s okolními životními fluidy, jež působí jako tělo, mají velkou analogii se shluky elektrickými. Astrál nemůže na fyzický svět působit jinak než pomocí fluidů fyzického života - mohli bychom říci pomocí životní elektřiny. Proto operátor, domnívá-li se, že astrální mocnost, jež se mu ukazuje, chce zneužít svou sílu, aby jednala proti jím sledovanému cíli, nepotřebuje nic jiného než nastavit této fluidické bytosti hrot svého meče. Kovový hrot okamžitě odebere astroelektrické fluidy, které tvořily tělo bytosti nadané zlými úmysly, a tato bytost je náhle zbavena všech prostředků působnosti na fyzickou úroveň. Olověné broky prudce vržené ručnicí, nebo i kule revolveru působí ovšem skoro stejně, jak ukazují mnohá vyprávění."
Myslím že původní Papusův text je výřečný a srozumitelný i v dnešní době, kdy bývá meč často zaměňován za jiné druhy „nástrojů okultních", což v drtivých případech vede k neúspěchu celé operace. Jeden nejmenovaný magický spolek dokonce radí, abychom na místo meče použili klidně i kuchyňský nůž, což samozřejmě svědčí nejen o vyspělosti takové magické komunity, ale zároveň vede k psychickým problémům jejich členů.
Srp, šavle (scimitar), rapír, lanceta, trojzubec, hrot šípu a nůž s černou střenkou se dají též použít jako meč, tedy i ke kreslení kruhů. Výjimkou je nůž s bílou střenkou, který je výhradně určen pro magická umění vyjma tvorby magického kruhu. Všechny tyto nástroje se světí podobně, neboť mají stejný význam, pochopitelně kromě nože s bílou střenkou, který má jiné signatury. Tyto signatury stejně jako návod na svěcení je uveden v kterémkoliv výtisku „Klavikulí".
Tímto končí první část teoretického poznávání magické hole a meče.
Teoretická část
V první řadě bych doporučil nepřeskakovat úvod tohoto „návodu", neboť v něm čtenář nalezne vysvětlení mnohých skutků v části druhé a třetí.
Papus vyslovil ve svém výše zmiňovaném díle myšlenku na spojení obou nejvíce užívaných předmětů, a to v tomto znění:
„V běžné praxi je dokonce možné spojit oba tyto nástroje v jediný, a to takto: Opatříme si hůl s kordem ukončenou nahoře koulí magnetického železa silně magneto¬vanou, na níž vyryjeme ve zlatě potřebné magické značky. Dolní část hole bude ukončena olověnou zdířkou zasazenou do pouzdra z postří¬břené mědi. Prsten utvořený z amalgamu cínu a rtuti bude přidělán na hořejší části, která má být co nejtlustší. Nástroj bude na pohled vypadat jako magická hůl, takže nepovšimnuta projde profánními.
Meč skrytý uvnitř této hole má být tak dlouhý jako obyčejný malý kord, trojhranný a opatřený nutnými značkami. Jílec má být dost dlouhý, aby ruka, která jej svírá, se nedotýkala ničeho jiného než pokostovaného dřeva a byla tudíž úplně izolována od kovové čepele. Mám takový nástroj, který mi velice posloužil při mých praktických studiích. Mohu jej mít vždy u sebe a studovat jeho působení při všech psychických projevech."
Od dob Papuse se změnila mnohá skutečnost. Asi tou nejsmutnější je nechuť českých řemeslníků jakkoliv vyjít vstříc českému magikovi, nebo alespoň nabídnout pomoc při jeho tvorbě. Právě proto jsem se rozhodl zhostit se tohoto úkolu sám a dnes již vím, že pouze díky tomu jsem pronikl do mnohem většího arkána, které se zde pokusím naznačit.
Podařilo se mi vyrobit totiž mnohem více než jen spojení meče a hole.
Lunwerova hermetická hůl, jak jsem ji nazval, je nástrojem, který svou velikostí plní požadavky ceremoniální magie, stejně jako okultní praxe v laboratoriu. Svou délkou necelého metru není nijak neskladná a přitom umožňuje na svůj povrch umístit všechny potřebné signatury.
Celá hůl se skládá ze tří částí.
Samotná hůl tvoří tělo celého předmětu, byla posvěcena zvlášť dle níže uvedeného návodu a odpovídá klasické holi.
Meč, jenž je zpola ukryt uvnitř hole, tvoří druhou část. Rukojeť obsahuje stejně jako čepel vyryté charaktery a obě tyto části byly posvěceny stejným způsobem jako klasický meč.
Na místo hrušky meč obsahuje velmi silný magnetovec uzavřený v kovovém pouzdře, který po zasunutí meče do pochvy vytvoří na hlavici magnetické hole.
Třetí část již odbočuje od Papusova návrhu a je zcela mou vlastní modifikací. Obsahuje totiž stejně jako hlavice dva kusy magnetu, zapojené tak, aby byly s ostatními v jedné energetické linii. Mezi tyto dva magnety přijde i „mumie" majitele, v tomto případě má. Vzniká tak neustálé spojení mezi majitelem a holí, které by ovšem bylo k ničemu, kdyby hole neobsahovala další modifikaci.
Čtvrtá modifikace už není částí hole, týká se totiž jejího zmagnetování a navázání planetárních korespondencí. V mém případě byly použity bylinné podstaty, které nahradily jinak finančně náročné kovy. Proto však celá hůl musela projít dlouhodobějším magnetováním, než by tomu bylo u nerostných či kovových prstenů.
Tímto trojím sestavením a jedním doplněním vzniká, jak už si jistě magik uvědomuje, kombinace zbraně, usměrňovacího a podpůrného prostředku a neprůstřelné vesty.
Meč, který vám bude sloužit při evokacích a donucování, stejně jako ke tvorbě kruhu, hůl potřebná v okultních vědách ke zhušťování fluida, mumie, která odvede případné zpětné nárazy fluida od vás do sebe a propojení planetárních korespondencí nejen s holí, ale zároveň s vaší osobou…
Pokud Vás tento předmět zaujal, nyní předkládám stejně jako Papus svou verzi, kteroužto si můžete jakkoliv poupravit.
Praktická část
Hned na úvod bych rád upozornil novodobého mága, aby nenabyl přesvědčení, že celá operace se dá udělat doma na kuchyňském stole, během doby, jež začíná po jeho příchodu z práce a končí, když si jde lehnout. Okultní věda je umění obsahující mnohá arkána a pouze jejich správné pochopení a respektování vede ke kýženému výsledku.
Doporučuji proto v první řadě sehnat si jakýkoliv výtisk grimoáru Clavicula Salomonis, neboť v nich nalezne mnoho postupů, které nemohu přepisovat v celku do tohoto díla.
Je také třeba si uvědomit, že svěcení hole i meče musí být provedeno zvláště a konečné harmonizování a svěcení celku se provádí až v konečném stadiu.
„Započněmež…"
Nejprve začneme s holí.
Je třeba opatřit si hůl z bezového dřeva, zhruba metr dlouhou a rovnou. Je rozumné řezati ji za novu měsíce, kdy většina vláhy je ukryta v kořenech. Pokud se zadaří, je dobré zvolit čas, kdy strom spí a nebude mu tedy způsobena větší újma. Období zimy je proto ideální, pokud není dřevo navlhlé. Za Východu slunce v den a hodinu Merkura jedním sekem utněte tuto hůl.
V den Merkura by měly pokračovat i ostatní práce na holi.
Je třeba hůl nejprve rozříznout na tři části, jak již bylo naznačeno v předchozí kapitole.
První část - rukojeť meče - bude dlouhá zhruba 16 cm, aby šla pohodlně uchytit. Vždy je lepší nechat několik centimetrů navíc, kdyby došlo k nutným opravám zabrušováním.
Třetí část je délky kolem 25 cm a tvoří část, ve které bude umístěna mumie s magnety.
Druhá část, tělo hole, je to, co zbude uprostřed.
První a druhá část přijdou vydlabat (provrtat) v celé své délce. Odstraní se tak vlastně dužina - což je jeden z důvodu používání právě bezového dřeva. Učiňte tak okamžitě, napomůže to lepšímu vysychání hole. Třetí část nevydlabejte až dokonce. Pokud by se vám přeci jen nedopatřením podařilo provrtat ji celou, dá se konec vyplnit panenským voskem.
Dejte své holi nějaký čas aby dokonale vyschla, nejlépe týden a déle. Dřevo se tak nezkroutí. Nevystavujte ji také velikému teplu, ale zvolte formu dlouhodobého vysychání.
Už tímto aktem se navazuje vztah mága a jeho hole, který tak jako matka opatruje své dítko v jeho zárodku.
Během doby vysychání hole máte čas na sehnání vhodné čepele. Ideální den pro koupi takové čepele je den a hodina Marse. V mém případě se mi podařilo sehnat úzký plát železa o tloušťce 4 mm.
Opět v den Merkura přistoupíme k upevnění čepele k holi. Způsobů je několik a šikovný kovář vám jistě poradí, jak daný akt provést. Já zvolil metodu ohnutí konce čepele do očka. Čepel tak vypadala jako velká jehla, kterou jsem prostrčil dutou rukojetí. Buďte opatrní, aby vám rukojeť tlakem, které očko vyvíjí, nepraskla. Zasuňte čepel jen tak daleko, aby očko drželo v rukojeti a část jej koukala ven. Máte tak de facto rukojeť nasazenou na čepeli.
Čepel uvnitř rukojeti upevněte ze strany od hrotu dvěma kusy dřeva tak, aby se nacházela uprostřed rukojeti.
Do prostoru zpola koukajícího očka můžete vložit magnetovec, magnet či jiný zmagnetovaný předmět. Očko se dá také využít k uchycení čehokoliv jiného, je tedy možné mít na vrcholu hole třeba křišťál.
Tímto máte hotový meč, jenž by měl jít zasunout do těla hole tak, aby utvořil co možná nejrovnější tvar a spojení bylo co nejčistší.
Nyní je třeba připravit třetí část hole, která tvoří jakousi vydlabanou schránku s jedním koncem ucpaným (ať už jste nechali dužinu či vyplnili voskem). Zde se ovšem dostáváme do okultních praktik. Je třeba plně pochopit funkci a přípravu mumie. Opět si doporučuji sehnat vhodnou literaturu, a to přímo „Mumiální a hermetickou léčbu" a „Problém očarování" od O. Grieseho. Jakou mumii zhotovíte je zcela na vás, podstatné však je, aby byla vložena mezi další dva magnety (magnetovce). Tím bude vaše mumie stále pod napětím v celé holi. Bude součástí vlastního fluida celé hole, čímž dosáhnete napojení na hůl.
Poté celý „tubus" s mumií a magnety uzavřete čepem, který bude z poloviny koukat ven. Tato polovina čepu se nasadí na druhou část hole. Opět platí pravidlo, že řez musí být rovný, aby do sebe části plně pasovaly. Pokud je čep volný, namočte konec tubusu a druhou část hole, vsuňte čep a vyčkejte, dřevo by se mělo trochu roztáhnout a vzhledem k tomu, že pracujeme s milimetry, pak je to postačující. Případně upevněte dle svých možností.
Celá hůl by měla vypadat nějak takto:
