Lunwer@seznam.cz  


Mnozí jej vnímají jako člověka obětavého, dobrosrdečného či usměvavého, jiní v něm zase spatřují člověka, kterému není radno věřit, člověka arogantního a jemuž je lépe se vyhnout.


Kdo je ve skutečnosti Petr Bílek, kterého mnozí zvou Lunwerem?

 Lunwer je jméno pocházející ze složeniny keltských slov, z toho důvodu lze odvozovat, že Lunwer bude mít cosi do činění s Kelty. Pravdou je, že již odmala byl díky svým rodičům seznamován s přírodou a jejími zákony, a proto se nelze divit, že na sklonku dospívání začal hledat hlubší chápání smyslu věcí. Jelikož se v té době jeho rod přesunul z ulic špinavých měst do odlehlé vísky zvané postaru Zlatý Potok,  měl dostatek času poznat a hlavně zažít, co znamená žít v souladu s přírodou. Naučil se, jak krásné a inspirativní může být prožít chvilky osamocení v odlehlé lesní rokli, stejně jako být součástí cyklu přírody. Zde poprvé zakoušel její taje a zaslechl volání svého osudu. Když nazrál jeho čas, dostal se až k věcem okultním a ty ho náhle pohltily se stejnou fascinací, jako tomu bylo u vzrostlých dubů. Skrze další čas se dopracoval až k jádru keltské kultury, nebo spíše k tradicím, které tato kultura nese, a o kterých dodnes pořádá přednášky na školách i v soukromých prostorách. Mezi jeho úspěchy na poli keltské kultury patří cyklus přednášek o keltské kultuře v prostorách Městské knihovny Praha. Bývá často viděn na akcích s keltskou tématikou,ať už ve společnosti jeho přátel z oblasti Living History, či sólově jako prodejce bylinných směsí s tradiční keltskou recepturou, nebo jako lektor wydy - duchovního cvičení odvozované od keltských kořenů.

 

Ovšem keltská kultura je pouze jedním z několika zájmů, kterým Lunwer věnuje svůj čas. Ačkoliv bývá často označován jako druid, on sám spíše o sobě hovoří jako o adeptovi Velkého díla či studentovi hermetických věd. Sám úspěšně provedl několik zákroků skrze hermetickou léčbu, je výrobcem roztodivných lektvarů nevalné chuti i velké síly, stejně jako mastí, jejichž účinek nestačí mnohé překvapovat. V neposlední řadě je pak výrobcem okultních amuletů, kde volí tradiční hebrejské provedení. Ani tarotové karty či horoskopy nejsou pro Lunwera tabu, i když více dává přednost svým baňkám a nerad lidi přesvědčuje na poli filosofie. Volí cestu zkušenosti, a proto si každý může udělat názor na jeho výrobky a služby sám, bez přikrášlení slovy o jeho osobě.

 

Něco z jeho teoretických prací můžete nalézt v knihách Clavicula Salomonis a ISIS milenia - sborník českých esoteriků, další pak na jeho stránkách www.occultus.cz, kde jsou i jeho praktické závěry a výrobky spolu s návody na základní operace.

 

Co říci závěrem? Snad jen, že Lunwer miluje učenost, knihy a přemýšlející lidi…od toho se pak odvíjí jejich reakce na tohoto prapodivného člověka, kterým Lunwer bezesporu je.

Jméno:            Petr Bílek

IČ:                  88128709

Kontakt:          Lunwer@seznam.cz

www.facebook.com/Lunwer

WWW:            http://occultus.cz/

Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Portál věnovaný alchymii, esoterice, hermetismu, keltským tradicím, okultismu.

 

Věštění z ohně

(20. leden)

   Svátek Věštění z ohně slavený 20. leden byl svátkem - či spíše kulturní událostí - zaměřenou na užitek. Vzývalo se při něm hlavně ohňové a větrné božstvo - tedy Taranis a Essus, někdy také Arianrhod jakožto bohyně osudu.

   Všichni se toho času vypravovali na vyvýšená místa a svatyně, kde se odehrávala důležitá událost, a to věštění z ohně a dýmu. 

   Byl zapálen oheň nedosahující sice svou velikostí ohně Beltainského, nicméně stejné důležitosti, jehož prostřednictvím byla přinášena oběť vzývanému božstvu. Jako obětiny sloužily dary hmotné (zemědělské plodiny či lidské výrobky).
   Důležitost byla přikládána směru větru, postavení plamene ohně a tím i konečnému směru dýmu. Komplexní znalosti symboliky směru dýmu se předávaly výhradně mezi druidy, stali se tak jedinými, kdo jej mohli interpretovat. Zamezilo se tak subjektivní interpretaci osoby, jíž se věštba týkala. Tento svátek byl tedy, dalo by se říci, pasivní. Věštění probíhalo v rámci jednotlivců i celého kmene, nebo území.

   Tento zvyk se nese skrze většiny keltských svátků. Všimněte si, jak důležité jsou například kameny vyndané z posvátného ohně, nebo odrazy předmětů či skutečné tvary, které se objevují po vytažení z vody (kupříkladu odlévání cínu o Vánocích praktikované dodnes je takovou přenesenou podobou tohoto zvyku). Tento zvyk vychází z keltské víry vztahující se k důležitosti přírodních prostředí. V dnešní době je keltská kultura vlivem novodobé literatury považována za národ „elfů objímajících stromy", ovšem toto je zcela milné pochopení, vycházející z neznalosti autorů skutečných fakt a fantazírovaní na dané téma.
   Faktem zůstává, že Keltové používali přírodní prostředí (a zvláště jejich rozhraní - tma, světlo, voda, vzduch) jako místa, kde se rozdělují roviny bytí a kam jejich bohové snáze dosáhnou.