(9. září)

   Každý ze svátků, které zde podávám musí přesně odpovídat měsíci, dle kalendáře z Coligni stejně jako období dle pověstí a tradic - to byla velká výzva pro mé bádání v této oblasti.

   Měsíc Cantlos, jenž je zasazen do období vinné révy - Muin, je přesným důkazem propracovanosti tohoto kalendáře, tak jak jej dávní druidové dokázali poskládat ve své podobě. Cantlos, jenž znamená „čas zpěvů", je skutečným podzimem keltského kola roku.
   Cailleach už se usazuje na svůj trůn, Lugh požehnává práci a Bohyně odešla z podzemí říše na nebesa. Mnoho bardů už se usadilo u nějakého dvoru a započali vyprávět své příběhy.
   Cernunnos, mocný bůh „korunovaný parožím", se postavil do brány svého paláci v podsvětí, aby bránil příchodu následné temnoty.
   Cernunnos je dnes snad nejznámějším keltským bohem. Znázorňován je jako muž korunovaný parožím v sedu se zkříženýma nohama, v jedné ruce třímající hada - symbol energie a v druhé Torques - symbol vlády.
   V mnoha legendách se alespoň okrajově zjevuje, často jako patron lesa či jelen. Církev mu dala kabát sv. Huberta. V příběhu o Robinovi Hoodovi nalézáme postavu Herna, což není nikdo jiný než Cernunnos v podobě lovce. V českých poměrech jej vídáme v šumavských legendách - stačí si vzpomenout na pohádku o Smolíčkovi. Mnohem majestátnější pohled na tohoto boha a průvodce nalézáme v pověstech o Krakonošovi.

   Samotný bůh má v keltské mythologii stejně významné místo jako Lugh či Bohyně Matka.
   Často bývá nesprávně vnímán jako ďábel, kotelník, který vládne v podsvětí. Kotel, který nepochybně patří k postavě Cernunna, není ovšem kotlem ledajakým. Je kotlem zásvětním, do nějž každý Kelt musí dojít, být v něm rozmíchán na prapodstatu a posléze přetaven. V postavě Cernunna tak nalézáme jakéhosi alchymistu duší. Důležitou funkci zastává jako strážce podsvětí, které ovšem nebylo vnímáno jako peklo, ale jako místo, kde žijí všechny bytosti. Přesněji se tedy používá termín „zásvětí". Klíče k těmto branám může dostat jen člověk, jehož provází síla a energie v podobě hada a moudrost, která je symbolizována v nákrčníku, jenž býval udělován králům jako odznak vlády.
   Posledním důležitým rezortem, který měl tento bůh na starost, je patronace nad živoucí přírodou, polem a lesem (sám je napůl lesní zvíře a lovec).

   Tento bůh má zajímavý osud, který je dnes také špatně chápán. Bohyně vždy 25. března vstupuje do jeho říše, aby s ním vládla až do 15. srpna. Jejich společná vláda dává požehnání přírodě. 15. srpna však opouští Cernunna a „jde za jinými". Zde se rodí ono označení „paroháč", kterým se tak rádi lidé častují, pokud je jim žena nevěrná.

   9. září se tedy oslavovala celá podstata Cernunna. Tato tradice se dnes ve své nejsyrovější podobě projevuje v Abbots Bromley, kde se koná „Horn Dance" tedy „Parohový tanec", při němž se muži převléknou do kožešin a nasazují si na hlavu parohy. Pak společně tančí kolem posvátného ohně a celek vytváří napůl pochmurnou a napůl úchvatnou atmosféru. Bůh samotný totiž není ani dobrý ani zlý - je to bůh zastávající nejdrsnější zákony přírody a lesa, stejně jako starající se o dobro svých uctívačů a propůjčující jim sílu a vytrvalost lovců.
   Cernunnos také může dle legend nabídnout uctívačům možnost proniknout do zásvětí, snadněji navázat kontakty se zemřelými a nebo je tam uvěznit navěky…