(6. srpen)

   Měsíc Edrinios, jak byl zachycen na kalendáři z Coligni, je překládán jako „čas práva". Je to období po Lughnasadu, kdy se znavení válečníci pomalu přesouvají z bitevních plání ke stolům. Generálové vymýšlejí, jak vyčerpané protivníky přelstít po dlouhém obléhání a naopak jak své válečníky odměnit (viz Lughnasad).
   V tento čas se řešilo právo na všech úrovních. Klasickým orgánem pro vykonávání práva byli druidové. Vzhledem k ústnímu podání tohoto práva bylo dlouho jen výsadou druidů. V pozdější fázi byly sepsány Brehonské zákony, které po dlouhou dobu řídily Irsko a dodnes mají hodně s dnešním právem hodně společného. I tzv. „zvykové právo" Velké Británie má kořeny v tomto systému a je jasně rozdílné od práva římského, v němž je vše pevně stanovené.
   Panovník v době Keltů mohl sice brát ohled na precedens dříve vynesený, ale vždy měl poslední slovo druid, který musel každý čin a skutek posoudit samostatně. V případě, že šlo o spáchání činu dvěma lidmi, byl každý posuzován podle svých pohnutek. Například za vraždu mohl být každý potrestán jinak (resp. jednomu mohlo být umožněno stát se obětí Bohům, kdežto druhý byl bez milosti popraven).

   Proto bylo toto období nazváno Coll, tedy líska. Líska je v době Keltů vždy spojena s moudrostí, inspirací a věštěním. Známé keltské věštecké hůlky byly právě vyráběny z lísky. 
   Tato metoda se zachovala ve staroirském právnickém spise Snechus mor. Metoda se nazývá Dichetal do chennaib, což se překládá jako „louskání ořechů moudrosti". Každý lískový oříšek byl symbolickým naplněním nějakého vědění - dalo by se říci, že skrýval nějaké překvapení. Pokud zde naleznete spojitost s některými lidovými příběhy, nebudete daleko od pravdy.
   Sama metoda věštění spočívá v kouzelné hůlce ozdobené několika znaky ogamské abecedy. Druid pak dlouze meditoval a nakonec požádal tazatele, aby se hole dotkl, poté mu byly zodpovězeny všechny jeho dotazy. 
   Symbolem pro keltské vědění a moudrost je kromě lísky a boha Ogmose (Ogmiose) také známý básník Fionn Mac Cumhaill, který je dle pověsti autorem dalšího systému věštění, tentokrát pomocí tzv. fionnova okna - crannchur.
   Druid při tomto věštění rozhazuje různá dřívka na plátno obsahující ogamské symboly.

   Fionn získal své vědění dle pověsti takto:

   V zásvětí rostl strom s devíti lískovími ořechy, ve kterých byla soustředěna všechna moudrost světa. Jeden spadl do vody, kde jej pozřel posvátný losos. Fionnův učitel Finnces se jej sedm let pokoušel chytit, ale bez výsledku. Nakonec se mu to podařilo a přípravou pověřil Fionna, kterému na prst vystříkla trocha z připraveného pokrmu. Fionn si prst hned strčil do úst, aby jej ochladil. Výsledek vedl jeho učitele k nutnosti změnit básníkovi jméno na Fionn - Spravedlivý. Od té doby stačilo, aby si Fionn strčil tento prst do úst a získal tak všechno vědění světa.

   Paralelu zde nalézáme s příběhem Gwiona, který pro změnu hlídal kotel s lektvarem moudrosti - ovšem ten byl tvrdě pronásledován.
   Od té doby se každý básník v keltském světě snažil co nejvíce připodobnit Fionnovi, čímž vznikali pozdější skupiny bardů a Filidů.
   Je zajímavé, že se pověst dále nezmiňuje o dalším osudu Fionnova učitele, který musel pokrm přeci dojíst…je však docela možné, že oním učitelem byl právě Ogmos, který seslal vědění na svého žáka, aby jej šířil dále.

   Dá se říci, že samotný 6. srpen, kdy byla slavnost Tine prováděna, je vlastně jakýsi závěr Lughnasadu. Pomyslná tečka, která je konána v duchu ohně. 
   Oheň je v celé keltské mythologii a tradici vnímán velice intenzivně. V této podobě je však požehnáván samotný oheň a nikoliv požehnáváno ohněm. Druidové obcházeli kovárny i domácí krby, kde bylo ohni jako živlu požehnáno zrnem a pivem. Oheň je vždy pokládán za pouhého prostředníka mezi Bohy a člověkem a protože každý Kelt věděl, že dobrý nůž slouží jen do té doby, dokud je ostrý, bylo nutné jednou za čas „naostřit" i oheň. A kdy jindy požehnávat nářadí než pod patronací boha řemeslníků, pod nějž v této době spadalo světlo, slunce i oheň.