(1. listopad)

   Začátek nového keltského roku, Noc hustých mlh nebo také Noc zborcených hradeb. Takovýchto poetických názvů by se dalo pro tento posvátný čas nalézt několik.

   Keltové počítali nový rok od 1. listopadu, tedy od svátku Samhain. Prvním obdobím roku je měsíc Samonios (dle tabulky v Coligny). Faktem zůstává, že svátek samotný započne vždy už s prvním novoluním měsíce Samonios, tedy většinou ne přímo v den pevného datování (tedy 31.10. - 1.11.). Samonios je výraz pro období padání semen, což názorně vystihuje mystický význam tohoto měsíce. Jde o čas, kdy staré hyne a uvadá, ale zároveň vzniká zárodek nového života.
   V keltská filosofii, důsledně vyznávající principy znovuzrození, nebyla smrt považována za nic smutného. Byl to přechod z jednoho stavu do druhého, dá se tedy říci, že smrt byla chápána taktéž jako znovuzrození.

   Noc z 31. října na 1.listopad znamenala mnohem více než jen začátek nového rok. Byla to noc, jak já říkám, „zřícených hradeb do Zásvětí". Nejen proto je tato noc často spojována s „čarodějnickými úkony" a mnozí „temní čarodějové mají svůj rej".V tento čas je důležité ve svých obydlích zapálit ohně, neboť duchové předků vás možná budou chtít navštívit a ohřát se u něj.
   V tento čas také vyjíždějí z hlouby vrchů posvátná vojska dávných bojovníků, kteří zemřeli při obraně země (např. Blaničtí rytíři). Říká se také, že o svátku Samhain (v Americe a západní Evropě slaveného jako Halloween, u nás jako Dušičky) se zvedají „mlhy" a lidé mohou najít vchody do vílích hor. V zemích s keltskou tradicí se stále ještě v ohni pálí slaměná panenka, která představuje lidské provinění a omyly. Do vydlabávaného tuřínu se vkládaly svíce a pokládaly se podél cest, aby Duchové našli lépe cestu.

   "Běžné zákony všedního dne neplatí. Čarodějové (šamani) obcují s nadpřirozeným světem. Smrtelníci mohou vykládat budoucnost a nebo zaříkat mrtvé. Přitom je však radno mít u sebe na ochranu česnek,blín, nebo kořen děhelu." (Nichols 1998: 128) 

   V tento čas se velké oblibě těšilo věštění. Do Samhainských ohňů vhazovaly kamínky, z jejichž postavení se po dohoření ohně určovala budoucnost. Mladé páry vkládají do ohně dva lískové oříšky - pokud tyto oříšky vedle sebe v klidu shoří, je to znak toho, že jim předkové požehnali a jejich vztah bude posvěcen, pokud puknou, je jejich vztah odsouzen k zániku.

   Tento svátek je zasvěcen především temnému bohu Samhainovi. Je to bojovník a lovec. Zabíjí slunečního „Jelena", uloupí mu jeho ženu, bohyni vegetace a unáší ji do Zásvětí, kde vládne jako bohyně smrti. Stará se zde o duše zemřelých, o semena a o spící duše v zimním spánku. Symbolem krále Samhaina je věčně zelená jedle, jmelí a cesmína, protože, ač je Bohem smrti, přináší opět novou zeleň.
   Dalším patronem je bohyně Cailleach (Modrá čarodějnice, Spirálová bába, Stařena, Matka hor). Doslovný překlad jejího jména zní však Paní v závoji. Zde je jasně vidět spojitost s Velkou Matkou, zahalenou do zimního kožichu. Tato bohyně se často zjevovala u smrtelného lóže velkých králů a válečníků. Pomáhala klidnému odchodu duše a jejímu očištění pro znovuzrození.

   Samhain je časem drobných obětí, poděkování za krásy života a přijmutí konce dalšího cyklu. Někdy je velmi těžké překlenout se přes nesnáze, které nás celý čas trápí, ale dnešní noc je zároveň koncem i počátkem. Její síla je znatelná po celý čas od novoluní až po konec oslav a to pět dní po Samhainské noci.