Lunwer@seznam.cz  


Mnozí jej vnímají jako člověka obětavého, dobrosrdečného či usměvavého, jiní v něm zase spatřují člověka, kterému není radno věřit, člověka arogantního a jemuž je lépe se vyhnout.


Kdo je ve skutečnosti Petr Bílek, kterého mnozí zvou Lunwerem?

 Lunwer je jméno pocházející ze složeniny keltských slov, z toho důvodu lze odvozovat, že Lunwer bude mít cosi do činění s Kelty. Pravdou je, že již odmala byl díky svým rodičům seznamován s přírodou a jejími zákony, a proto se nelze divit, že na sklonku dospívání začal hledat hlubší chápání smyslu věcí. Jelikož se v té době jeho rod přesunul z ulic špinavých měst do odlehlé vísky zvané postaru Zlatý Potok,  měl dostatek času poznat a hlavně zažít, co znamená žít v souladu s přírodou. Naučil se, jak krásné a inspirativní může být prožít chvilky osamocení v odlehlé lesní rokli, stejně jako být součástí cyklu přírody. Zde poprvé zakoušel její taje a zaslechl volání svého osudu. Když nazrál jeho čas, dostal se až k věcem okultním a ty ho náhle pohltily se stejnou fascinací, jako tomu bylo u vzrostlých dubů. Skrze další čas se dopracoval až k jádru keltské kultury, nebo spíše k tradicím, které tato kultura nese, a o kterých dodnes pořádá přednášky na školách i v soukromých prostorách. Mezi jeho úspěchy na poli keltské kultury patří cyklus přednášek o keltské kultuře v prostorách Městské knihovny Praha. Bývá často viděn na akcích s keltskou tématikou,ať už ve společnosti jeho přátel z oblasti Living History, či sólově jako prodejce bylinných směsí s tradiční keltskou recepturou, nebo jako lektor wydy - duchovního cvičení odvozované od keltských kořenů.

 

Ovšem keltská kultura je pouze jedním z několika zájmů, kterým Lunwer věnuje svůj čas. Ačkoliv bývá často označován jako druid, on sám spíše o sobě hovoří jako o adeptovi Velkého díla či studentovi hermetických věd. Sám úspěšně provedl několik zákroků skrze hermetickou léčbu, je výrobcem roztodivných lektvarů nevalné chuti i velké síly, stejně jako mastí, jejichž účinek nestačí mnohé překvapovat. V neposlední řadě je pak výrobcem okultních amuletů, kde volí tradiční hebrejské provedení. Ani tarotové karty či horoskopy nejsou pro Lunwera tabu, i když více dává přednost svým baňkám a nerad lidi přesvědčuje na poli filosofie. Volí cestu zkušenosti, a proto si každý může udělat názor na jeho výrobky a služby sám, bez přikrášlení slovy o jeho osobě.

 

Něco z jeho teoretických prací můžete nalézt v knihách Clavicula Salomonis a ISIS milenia - sborník českých esoteriků, další pak na jeho stránkách www.occultus.cz, kde jsou i jeho praktické závěry a výrobky spolu s návody na základní operace.

 

Co říci závěrem? Snad jen, že Lunwer miluje učenost, knihy a přemýšlející lidi…od toho se pak odvíjí jejich reakce na tohoto prapodivného člověka, kterým Lunwer bezesporu je.

Jméno:            Petr Bílek

IČ:                  88128709

Kontakt:          Lunwer@seznam.cz

www.facebook.com/Lunwer

WWW:            http://occultus.cz/

Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Portál věnovaný alchymii, esoterice, hermetismu, keltským tradicím, okultismu.

 

Oslava Bohyně Matky

(24. květen)

   24. května, byl slaven svátek opačného ražení, než je ten předchozí. Oproti oslavě Succelose, která byla více méně oslavou dodržovanou druidy, byla oslava Bohyně skutečně kmenovou událostí.
   Samotná postava Bohyně Matky je v keltské mythologii dosti nejasný, i když velmi často zobrazovaný pojem. Keltské náboženství se skládalo vždy z posvátné trojice bohů, např. Taranis - Teutates - Essus v Galii, Taranis - Epona - Teutates v Hercynském lese či Morrigan - Tarranis - Dagda v Irsku. Vždy se jednalo o zastoupení trojice bohů. Takovéto zobrazení bohů je však některými dnešními znalci v oblasti teologie a religionistiky, stejně jako praktikujícími druidy, považováno za nepřesné, jelikož je přenesené do jiné doby. V keltské době byla antropomorfnost všude chápána jako přirozená věc. Příroda nikdy není stejná, sice se cyklicky vrací do stejného bodu, avšak již dávno posunutého do jiné roviny. Keltské umění nám často tuto přirozenou změnu zobrazuje, ať už se týká třeba přerodu Gwiona a Ceridwen v mythologii nebo antropomorfní rukojeti meče v umění kovářském.

   Různé kmenové obměny jednoho a téhož boha nejsou ničím neobvyklým, proto se není čemu divit, že někteří znalci považují často všechny podoby bohyní (nikoliv však bohů) za totožné. Kupříkladu Mateřská bohyně, na jejíž počest uspořádal Lugh oslavu, je tou samou bohyní jako moudrá Ceridwen či bojechtivá Morrigan. Možná že je zde jistá paralela ke skutečným ženám, které „pružněji" (nechť mi páni odpustí) reagují na okolní změny a přizpůsobují se. Je to prostá lidská snaha přežít a ochránit své dítě, či je to odkaz Bohyně v každé ženě? 

   Mnozí z Vás mohou nad touto otázkou bloumat, Keltové však měli v této věci jasno.

   Právě proto byl 24. květen oslavou ženského aspektu, představovaného na nejvyšší úrovni právě Bohyní Matkou. Oslavy se konaly v duchu rodiny, kdy se sešel celý rod, který uspořádal oslavu. Slavnost samotná byla vždy otázkou rodinného rozhodnutí, v tomto případě to však byla žena (jakožto přirozená „kněžka" bohyně), kdo měl rozhodující slovo. Dodnes nalézáme vyobrazení mateřské bohyně jako trojici žen (panna, žena, bába) či jako urostlé ženy s bílým psem. Bílé zvíře bylo samo o sobě považováno za posvátné (pro jeho výjimečnost stejně jako pro barvu). Pes byl ochranitelským zvířetem doprovázejícím poutníky na cestách. Bílý pes po boku bohyně měl však ještě jeden aspekt, a to léčitelský.

   Chápat obraz bohyň v keltském světě jako různé podoby téhož principu není ani tak důležité, podstatnější je chápat ženu jako rodičku a uchovatelku rodu, ztělesnění krásy a vášně (i boje) a jako nositelku tradic. Neboť jsou to velmi často ženy, od kterých slýcháme první báje…