Lunwer@seznam.cz  


Mnozí jej vnímají jako člověka obětavého, dobrosrdečného či usměvavého, jiní v něm zase spatřují člověka, kterému není radno věřit, člověka arogantního a jemuž je lépe se vyhnout.


Kdo je ve skutečnosti Petr Bílek, kterého mnozí zvou Lunwerem?

 Lunwer je jméno pocházející ze složeniny keltských slov, z toho důvodu lze odvozovat, že Lunwer bude mít cosi do činění s Kelty. Pravdou je, že již odmala byl díky svým rodičům seznamován s přírodou a jejími zákony, a proto se nelze divit, že na sklonku dospívání začal hledat hlubší chápání smyslu věcí. Jelikož se v té době jeho rod přesunul z ulic špinavých měst do odlehlé vísky zvané postaru Zlatý Potok,  měl dostatek času poznat a hlavně zažít, co znamená žít v souladu s přírodou. Naučil se, jak krásné a inspirativní může být prožít chvilky osamocení v odlehlé lesní rokli, stejně jako být součástí cyklu přírody. Zde poprvé zakoušel její taje a zaslechl volání svého osudu. Když nazrál jeho čas, dostal se až k věcem okultním a ty ho náhle pohltily se stejnou fascinací, jako tomu bylo u vzrostlých dubů. Skrze další čas se dopracoval až k jádru keltské kultury, nebo spíše k tradicím, které tato kultura nese, a o kterých dodnes pořádá přednášky na školách i v soukromých prostorách. Mezi jeho úspěchy na poli keltské kultury patří cyklus přednášek o keltské kultuře v prostorách Městské knihovny Praha. Bývá často viděn na akcích s keltskou tématikou,ať už ve společnosti jeho přátel z oblasti Living History, či sólově jako prodejce bylinných směsí s tradiční keltskou recepturou, nebo jako lektor wydy - duchovního cvičení odvozované od keltských kořenů.

 

Ovšem keltská kultura je pouze jedním z několika zájmů, kterým Lunwer věnuje svůj čas. Ačkoliv bývá často označován jako druid, on sám spíše o sobě hovoří jako o adeptovi Velkého díla či studentovi hermetických věd. Sám úspěšně provedl několik zákroků skrze hermetickou léčbu, je výrobcem roztodivných lektvarů nevalné chuti i velké síly, stejně jako mastí, jejichž účinek nestačí mnohé překvapovat. V neposlední řadě je pak výrobcem okultních amuletů, kde volí tradiční hebrejské provedení. Ani tarotové karty či horoskopy nejsou pro Lunwera tabu, i když více dává přednost svým baňkám a nerad lidi přesvědčuje na poli filosofie. Volí cestu zkušenosti, a proto si každý může udělat názor na jeho výrobky a služby sám, bez přikrášlení slovy o jeho osobě.

 

Něco z jeho teoretických prací můžete nalézt v knihách Clavicula Salomonis a ISIS milenia - sborník českých esoteriků, další pak na jeho stránkách www.occultus.cz, kde jsou i jeho praktické závěry a výrobky spolu s návody na základní operace.

 

Co říci závěrem? Snad jen, že Lunwer miluje učenost, knihy a přemýšlející lidi…od toho se pak odvíjí jejich reakce na tohoto prapodivného člověka, kterým Lunwer bezesporu je.

Jméno:            Petr Bílek

IČ:                  88128709

Kontakt:          Lunwer@seznam.cz

www.facebook.com/Lunwer

WWW:            http://occultus.cz/

Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Portál věnovaný alchymii, esoterice, hermetismu, keltským tradicím, okultismu.

 

Obnova polí

(16. duben)

   Období zvané Sail, tedy „období vrby", bylo již pro Kelty časem pevného svázání Bohyně se zemí a počátkem dlouhodobého působení jara a tepla. 
   V tento čas se země rozevírá a vydává své poklady - vše rozkvétá a stromy začínají pučet. V dávných dobách jsou tyto dny známé jako dny energie a nové životní síly. Vrba, podle níž je toto období označeno, má velký vztah k vodě a zároveň je měsíčním stromem. Je považována za strom života i konce, neboť i ze zdánlivě mrtvého pahýlu na jaře opět vylezou nové proutky. Vrba je také známa jako jeden z mála léků na otravu rulíkem zlomocným či blínem. Sám jsem měl možnost pozorovat, jak silice vrby zahánějí opojné stavy vyvolané těmito bylinami, jejichž používání je nadmíru nebezpečné a mělo by se přenechat jen zkušeným lidem.

   16. duben, který se později v keltských zemích stal svátkem sv. Padarna, znamenal pro Kelty počátek práce na poli. Když se rozevírá země a vydává své životodárné výhonky, je jisté, že se objeví i nemilý plevel, od něhož je pole nutné očistit. I na zoraném poli se uchytí nové, neboť síla Bohyně je veliká a plodná. V tento čas bylo také vhodné opravit poslední nástroje na obdělávání půdy a začít pomalu osévat. 

   O Keltech se často se mluví jako o bojechtivých válečnících, to ovšem není zcela přesné, neboť tato teze se zaměřuje pouze na jednu tvář této kultury. Keltská láska k půdě bývá dnes často překrucována v jakousi pseudo-víru spojenou s elfy, vílami a podobnými tvory. Tato tradice nemá s Kelty tolik společného, jak by se mohlo na první pohled zdát. Musíme si uvědomit, že toto mínění je hodně ovlivněno severskou tradicí, kde podobné vztahy byly častější než u Keltů. Navíc zobrazování skřítků, víl a jiných bytostí pochází částečně ze starého Řecka s tím, že finální podoby dotáhla k dokonalosti především renesanční okultní praxe. Tak díla jako Elementární bytosti od Paracelsa, či spíše jejich odkazy, se vlivem nevzdělanosti některých badatelů dostávají nazpět proudem času až ke Keltům. Lesní bytosti znamenaly pro Kelty přirozenou součást života, ovšem pokud bylo potřeba vystavět nové oppidum, neváhali tito „objímači stromů" les vykácet a jeho pozemky přetvořit na ornou půdu. Tento proces není vůbec v rozporu s keltským myšlením, neboť se jedno ztělesnění živoucí Bohyně proměnilo v jiné a Bohyně tak nabídla svou divokou náruč svému lidu.

   S polem je spojena většina keltských svátků a tradic, ať už se to týká první královské orby či běžného žehnání pivem a chlebem, což nám dává znát skutečný vztah Keltů k jejich živné půdě.