Lunwer@seznam.cz  


Mnozí jej vnímají jako člověka obětavého, dobrosrdečného či usměvavého, jiní v něm zase spatřují člověka, kterému není radno věřit, člověka arogantního a jemuž je lépe se vyhnout.


Kdo je ve skutečnosti Petr Bílek, kterého mnozí zvou Lunwerem?

 Lunwer je jméno pocházející ze složeniny keltských slov, z toho důvodu lze odvozovat, že Lunwer bude mít cosi do činění s Kelty. Pravdou je, že již odmala byl díky svým rodičům seznamován s přírodou a jejími zákony, a proto se nelze divit, že na sklonku dospívání začal hledat hlubší chápání smyslu věcí. Jelikož se v té době jeho rod přesunul z ulic špinavých měst do odlehlé vísky zvané postaru Zlatý Potok,  měl dostatek času poznat a hlavně zažít, co znamená žít v souladu s přírodou. Naučil se, jak krásné a inspirativní může být prožít chvilky osamocení v odlehlé lesní rokli, stejně jako být součástí cyklu přírody. Zde poprvé zakoušel její taje a zaslechl volání svého osudu. Když nazrál jeho čas, dostal se až k věcem okultním a ty ho náhle pohltily se stejnou fascinací, jako tomu bylo u vzrostlých dubů. Skrze další čas se dopracoval až k jádru keltské kultury, nebo spíše k tradicím, které tato kultura nese, a o kterých dodnes pořádá přednášky na školách i v soukromých prostorách. Mezi jeho úspěchy na poli keltské kultury patří cyklus přednášek o keltské kultuře v prostorách Městské knihovny Praha. Bývá často viděn na akcích s keltskou tématikou,ať už ve společnosti jeho přátel z oblasti Living History, či sólově jako prodejce bylinných směsí s tradiční keltskou recepturou, nebo jako lektor wydy - duchovního cvičení odvozované od keltských kořenů.

 

Ovšem keltská kultura je pouze jedním z několika zájmů, kterým Lunwer věnuje svůj čas. Ačkoliv bývá často označován jako druid, on sám spíše o sobě hovoří jako o adeptovi Velkého díla či studentovi hermetických věd. Sám úspěšně provedl několik zákroků skrze hermetickou léčbu, je výrobcem roztodivných lektvarů nevalné chuti i velké síly, stejně jako mastí, jejichž účinek nestačí mnohé překvapovat. V neposlední řadě je pak výrobcem okultních amuletů, kde volí tradiční hebrejské provedení. Ani tarotové karty či horoskopy nejsou pro Lunwera tabu, i když více dává přednost svým baňkám a nerad lidi přesvědčuje na poli filosofie. Volí cestu zkušenosti, a proto si každý může udělat názor na jeho výrobky a služby sám, bez přikrášlení slovy o jeho osobě.

 

Něco z jeho teoretických prací můžete nalézt v knihách Clavicula Salomonis a ISIS milenia - sborník českých esoteriků, další pak na jeho stránkách www.occultus.cz, kde jsou i jeho praktické závěry a výrobky spolu s návody na základní operace.

 

Co říci závěrem? Snad jen, že Lunwer miluje učenost, knihy a přemýšlející lidi…od toho se pak odvíjí jejich reakce na tohoto prapodivného člověka, kterým Lunwer bezesporu je.

Jméno:            Petr Bílek

IČ:                  88128709

Kontakt:          Lunwer@seznam.cz

www.facebook.com/Lunwer

WWW:            http://occultus.cz/

Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Portál věnovaný alchymii, esoterice, hermetismu, keltským tradicím, okultismu.

 

Den jeřábu

(15. červenec)

   Prvním svátkem měsíce Elembiuos v období cesmíny je den zasvěcený jeřábu.
   Cesmína měla pro Kelty velmi velký význam. Už z jejího jména - Tinne - můžeme usuzovat na spojitost s keltským Tine, výrazem používaným pro oheň. Kdysi byl tento keř hojně rozšířen po celé střední Evropě, zatímco dnes už zaujímá většinou pozici „strážců parků". Listy cesmíny se také ještě dnes objevují v některých vánočních zvycích, jakoby se tím měl zažehávat oheň v každém příbytku, do nějž bude přinesena.
Stejně jako oheň byla i cesmína vnímána jako ochranitelský prvek, ale zároveň i jako symbol velké ohnivé síly.
   Toto období bylo pro Kelty ve znamení stability. Vše, co bylo v tento čas započato, došlo až k velkému úspěchu.
   Měsíc sám je pojmenován Elembiuos, tedy „svatební čas", což už navozuje přípravy na nadcházející Lughnasad. Ještě před ním však byl neméně důležitý svátek, který skládal poklony další keltské posvátné dřevině, a to právě jeřábu.

   15. červenec byl dnem, jehož patronem je již výše zmíněný jeřáb. Ten byl dle učení druidů výjimečným magickým symbolem. Na jeho dřevo bylo často ryto několik magických ogamských znaků, aby mu propůjčily ochrannou funkci. Takto upravené kousky dřeva se pak zavěšovaly po celém domě nebo byly nošeny na těle. Pro druidy, keltskou kastu kněží, byl jeřáb dřevinou pro výrobu lžic a hůlek.
   Hned po lísce a bezu je to nejčastější dochovaná představa magické hůlky v keltských legendách. Není se čemu divit, druidové jistě znali základní magické obrazce a plod jeřábu je sám o sobě magickým symbolem. 
   V jednom hrobě z doby bronzové nalezli archeologové v Seelandu (Dánsko) nádobu, která byla vybavena zvláštní kombinací magických předmětů: koňské zuby, rysí drápky, pyrit, hadí obratle, ptačí průdušnice a větvičku jeřábu. 
   Proč byla tato dřevina u většiny národů tak ceněná, se můžeme jen dohadovat. Je to snad pro její barvu, která má barvu krve, ranního svítání a večerního západu slunce. Okrová barva byla vždy barvou rituální už od dob pravěkých lovců.
   Keltové tyto stromy zasazovali na tzv. Thing - místech určených ke shromažďování.
Na jeřabiny narážíme v několika irských příbězích, kde jej hlídají draci nebo jsou pokrmem Bohů. 

   Dnes jsou jeřabiny sbírány podobně jako bez nebo šípky jako cenný zdroj vitamínů a síly na zimu. Jsou výtečné proti revma, dně, kurdějím i nachlazením. Dnešní výzkumy dokazují, že plody obsahují více vitamínu C než pomeranče a citróny…je snad tohle ten keltský oheň?