Je tomu již více než rok, kdy jsem se rozhodl, že nebudu více skrývat svůj zájem o hermetické vědy. Měl jsem obavu o to, že jako duchovní činitel „svého lidu" bych mohl být podezříván z jakési kolaborace či přímo z konverze, čímž bych neprospěl sobě a ani „svému lidu". Naštěstí nestalo se tomu tak. Důvody proč nenastal ten či onen katastrofický scénář nejsou důležité a pro tento text jsou dokonce naprosto irelevantní.

   Během posledního roku mi bylo dovoleno prožít posvátné okamžiky v okruhu přátel při pořádání rituálů, stejně jako osobní malé i větší objevy v oblasti již výše zmiňovaných věd. Potkal jsem mnoho nových přátel ale i těch, kteří se jako přátelé tváří. Abych to zkrátil a nemluvil o sobě: byl to plnohodnotný rok Mága.

   Nyní, po dalším roce kdy se má okultní identita dostala mezi lidi, bych rád ukázal další z karet, které mne doprovázejí. Celý rok mne provází a vede k práci osoba již dávno zesnulého Mistra Alphonse-Louise Konstanta, známého spíše pod jménem Eliphas Lévi Zahed.

   Rád bych mu nyní věnoval několik článků a pokusil se tak českému čtenáři přiblížit Léviho jako hluboce věřícího člověka a filosofa a v neposlední řadě i jako výjimečného magika.

   Někteří současní mágové (nebudu zde své kolegy jmenovat) smýšlejí o Lévim poněkud černobíle. Přitom jsou to právě oni, kteří jeho životopis museli zahrnout do svých prací, aby neztratili důvěru čtenářů. Francouzští hermetikové jej dodnes nazývají „rénovateuer", tedy obnovitel, ve smyslu znovuobjevení hermetických nauk. Toto učení posléze sepsal do mnoha svazků a zpřístupnil jej tak mágům soudobým i dnešním. Není žádným tajemstvím, že nebýt Léviho, nemohl by ani jeden z dnešních předních českých magiků zapsat ani jedinou čárku. Lévi je tak pokládán za zakladatele novodobého okultismu, i když nutno říci, že třeba spiritismus Lévi poněkud popíral, nebo spíše zde vnímal Boha jako majoritního strážce duše s nepřekonatelnými hradbami.

   Ve svém úžasném díle „La Clef des grands mystères suivant Hénoch, Abraham, Hermès Trismégiste et Salomon", do češtiny přeložené Dr. Kefírem v roce 1937 jako Klíč k velikým tajemstvím, Lévi píše:

"Časem zapomenuté a ztracené klíče Šalamounovy

jsme znovu nalezli a bez námahy jsme

otevřeli všechny brány starých svatyň, ve kterých

zdánlivě spí věčně mladá a věčně krásná absolutní

pravda jako ona princezna z pohádek našeho dětství,

dlouhou dobou spánku očekávající chotě, který

ji probudí.

I po tomto našem díle budou existovati tajemství,

ale jen v nekonečných hlubinách. Naše kniha

je světlem nebo vášní, mystifikací nebo pomníkem.

Čti, rozvažuj a suď!"

   Eliphas Lévi je velmi zajímavou osobou, kterou každý chápe poněkud odlišně. Někteří jej vnímají jako velkého magika, který ovšem prokazatelně uskutečnil pouze dva rituály, jiní jej považují za geniálního teoretika okultismu, který prohlédl hermetické vědy, získal klíče a otevřel ony brány pro širší veřejnost (i když ve své závěti píše: „Nepsal jsem svá díla pro profánní dav, ale pro své dobré a moudré žáky, pro své trpělivé posluchače, pro ušlechtilé a svaté dámy, které mne ctí, a pro malý počet svých přátel, které nechť Bůh uchrání zármutku, na nějž by nebylo léku, i každé výstřední radosti").

   Pro mne je Eliphas Lévim skutečným Mistrem a stejně jako kdysi Papus velice lituji, že jsem se s ním nemohl setkat. Alespoň stejně jako jeho již zmíněný duchovní učeň Gérard Encausse se pokusím Léviho myšlenky přetransformovat do dnešní doby, aby i dnešní mladý mág měl možnost poodhalit skutečnou podstatu Léviho učení.

   Nejspíše asi budou zklamáni zájemci o „rychlé vědění", protože některé pasáže z Léviho knih a zejména z jeho asi nejslavnější "Dogme et rituel de la haute magie" - tedy Dogma a rituál vysoké magie, vyžadují dlouhý čas a pečlivost při čtení a ani mně zatím nejsou odkryta všechny zákoutí tohoto úžasného svazku.

   Na rozdíl od jiných nehodlám kopírovat na stránky kompletní Léviho díla, ale budu volit formu svých interpretací, kdy se pokusím důležité pasáže vysvětlit jazykem dnešního mága. Výjimku udělám jen u prvního díla, a tím je Léviho „závěť" s názvem O věčném míru. Je nutné, aby si čtenář uvědomil, kým Lévi skutečně byl. Z tohoto „dopisu" je to nejvíce zřejmé.

   Jen stručně bych zde rád nastínil Léviho životopis s důrazem na jeho okultní cestu.

   Lévi se narodil 10. února 1810 v Paříži ve farnosti Saint Luis. Od dětství byl spíše introvertní a nikdy jej nelákalo přidružit se k ostatním dětem. V šestnácti letech byl dán do bohosloveckého semináře St. Nicholas du Chardonnet, posléze do semináře v Issy a nakonec do „velkého semináře" u kostela St. Sulpice. V červnu roku 1836 opustil seminář kvůli mladičké dívce a krátce poté spáchala jeho matka sebevraždu. Rok předtím se však stal diakonem a katechetou. Po vystoupení se Lévi zapojuje do politických tahanic a živí se jako spisovatel básní, kočovný herec a občasný kreslíř.

   Jeho politická činnost vrcholí knihou Bible de la liberte, kvůli které byl na osm měsíců uvězněn. V roce 1839 se seznamuje s Honoré de Balzacem a spisovatelem Alphonsem Esquirosem, jenž byl autorem díla Le Magicien.

   Ten jej nejspíše seznámil s magií.

   Po propuštění odjíždí Lévi do internace v benediktinském klášteře v Solesme. V této bohaté knihovně se seznamuje s gnozí a mystikou.

   Solesme opuští s vnitřním mírem a jeho kroky vedou zpět do Paříže, kde  pod jménem Abbé Baucourt  působí jako profesor v semináři v Evereux, avšak je posléze odhalen, neboť má mezi klerikály mnoho nepřátel. Končí jako hlídač na koleji.

   V té době definitivně upouští od kněžské kariéry s hodností jáhna.

   V klášterní knihovně se mu dostala do rukou díla významných hermetiků, které reflektuje ve své knize s názvem Kniha slz, v níž je patrný i vliv jeho přítele Paula Augneze (Esquirose).

   V roce 1846 se oženil s mladičkou Marií-Noemi Cadiotovou. Tři měsíce poté se jim narodila holčička, která však posléze i s Léviho ženou umírá.

   Na Léviho duchovní vývoj měli značný vliv, tedy kromě již zmíněného Esquirose, Lord Bulwer-Lytton a polský messiantista, matematik a filosof Hoene Wronski. Ten byl jakýsi mysticko sociální filosof. První zmíněný Lord Bulwer-Lytton, představitel anglického rosekruciánského zednářství, pozval Léviho dvakrát do Anglie a právě zde si Lévi uceluje myšlenky „astrálního světla" - klíčového pojmu veškerého okultismu.

   Kolem roku 1852 tedy můžeme začít s jistotou chápat Léviho jako mága.

   O dva roky později vychází Dogma a rituál vysoké magie, následované Historií magie a Klíčem k velikým tajemstvím. Tato díla tvoří základní trojici, která vznikla za jeho života, většina dalších byla vydána až posmrtně.

   Na sklonku svého života se Lévi zaobíral rekonstrukcí Šalomounových klíčků a Tarotem.

   Důležitým dílem jsou jeho Zasvěcovací dopisy, které zasílal baronu N. - J. Spedalierimu.

   Na závěr je ještě závěru nutné dodat, že osoba, které dnes tolik lidí projevuje svou úctu a která byla významným členem hned několika spolků, zakladatelem okultních tradic či učitelem dalších generací Mágů (Aleister Crowley se považoval za jeho inkarnaci, neboť se narodil v roce, kdy Lévi zemřel) si ve svém stáří hodně vytrpěla.

   Sám ve svém díle Veliké tajemství napsal: „Víme až příliš dobře, že Bůh nezachraňuje nevinnou mouchu, jíž kruté a tupé dítě vytrhává nohy a křídla, a že prozřetelnost nezakročí ve prospěch mraveniště, jehož stavbu ničí a rozmetává chodec svými kroky. Poněvadž ústrojí roztoče unikají lidskému rozboru, osobuje si člověk právo předpokládat, že vůči věčné přírodě je mu jeho jsoucnost mnohem cennější než jsoucnost nějakého roztoče!"

   Snad proto byl smířen se svým osudem, když po konzultacích jako „profesor magie" postupně chudl a nakonec prodával v pařížských ulicích na malém vozíku ovoce. Na sklonku života trpěl nespavostí a bolestmi kloubů, až nakonec odpoledne 31. května 1875 po návštěvě katolického kněze upadl do agónie a zemřel.

   Jelikož se mezi lidmi nenašel nikdo, kdo by poskytl prostředky na udržování Léviho hrobu, byly jeho ostatky později přesunuty do společného hrobu pro chudé…

   Samotná přítomnost katolického kněze u smrtelného lóže Léviho je dodnes spekulativní téma. Lévi ve svých dílech dost často kritizuje církev a klade na srdce všech křesťanů, aby svého Boha nehledali jinde než ve svém srdci a v přírodě vůkol.

   Tím si také svého času pohněval většinu kléru, ačkoliv byl sám zapřísáhlým katolíkem.

   To by mohlo být k osobě Eliphase Léviho všechno. Není třeba zde zdůrazňovat další „pověsti a mýty", vytvořených novodobými mágy, kteří nedokázali najít v „mistrových" spisech dostatečný důkaz jeho velikosti.

   V průběhu času se pokusím interpretovat některá díla, či spíše důležité kapitoly z pera Eliphase Léviho tak, aby byly srozumitelné.

   Práce je to na delší dobu, tak mějte pochopení…

   Hluboký mír,

Lunwer